Myšlenka vytvoření Skalické vinařské stezky vznikla na půdě občanského sdružení Parntnerstvo pre Horné Záhorie ve spolupráci s Nadací Partnerství, která je autorem a koordinátorem celého projektu Moravských vinařských stezek. Tato aktivita byla vyústěním dlouhodobé spolupráce mezi Mikroregionem Hodonínsko a MAS Strážnicko. Dalším partnerem spolupráce je město Skalica. Neodmyslitelnou součástí vinařského života na Skalické vinařské stezce jsou aktivity Vinařské stezky Záhorie a místních spolků. Skalická vinařská stezka je turistickým produktem regionu horního Záhoria, na pomezí řeky Moravy.

Délka trasy: 37 km
Povrch: 20% cesty 3. třídy, 80% zpevněné anebo trávnaté polní cesty
Sjízdnost: celoroční, travnaté a nezpevněné cesty za mokra přístupné jen na horském kole
Vhodné pro: většina tras vhodných pro rekreační cyklistiku
Nástupní místa: Hodonín, Kopčany, Holíč, Skalica, Sudoměřice, Rohatec
Vlakové stanice na trase: Kopčany, Holíč, Skalica, Hodonín, Sudoměřice, Rohatec
Nejvyšší bod: 242 m n. m.
Nejnižší bod: 125 m n. m.
 

O Skalické vinařské oblasti

 
Pěstování vinné révy ve Skalickém vinařském regionu, který patří mezi dvanáct regionů Malokarpatské vinařské oblasti, má stoletou tradici a sahá až do poloviny 15. století. Nejvýznamnější část vinohradů Záhoria se nachází v okolí města Skalica, obce Vrádište, Prietržka. Známé jsou nejvíce svými vynikajícími červenými víny.
Tento region s drsnými klimatickými podmínkami nabízí vína se specifickým apelem, typickým pro danou oblast. Pro tento region je typické suché červené víno s vyšším obsahem tříslovin. Z červených odrůd jsou pěstované Frankovka modrá, Skalický rubín a z bílých pak Veltlínské zelené. Neodmyslitelnou součástí vinařského koloritu je i místní sladká
specialita - Skalický trdelník.

Na trase Skalické vinařské stezky

 
Okruh Skalické vinařské stezky obchází severozápadní výstup regionu Záhoří. Trasu začínáme na hraničním mostě na řece Morava v blízkosti Hodonína směr Holíč, kde nás uvítá odpočinkové místo s informacemi a mapou. Na toto místo se dostaneme z MVS Podluží od Hodonína. Na slovenské straně pokračujeme po hrázi řeky Moravy po směru toku řeky po Záhorské magistrále. Z části projíždíme lužní krajinou a po odbočce z hráze na Holíč se lužní krajina mění na polnohospodářskou. Pokračujeme po hrázi a příjemným terénem projíždíme dalších šest kilometrů až po čerpací stanici u Kopčan.

Do kopčanského hřebčína

 
Sjedeme z hráze a asfaltová cesta nás dovede do obce. Na začátku obce po pravé straně jsou viditelné střechy bývalého barokního hřebčínu. Nestojí v bezprostřední blízkosti naší trasy, proto je potřeba odbočit doleva po hliněné cestě a po pár metrech se dostáváme k hřebčínu. Kopčanský hřebčín vznikl na starších základech, kam v roce 1736 císař F. Š. Lotrinský přiváží první chovné koně. V roce 1745 stavba prochází komplexní rekonstrukcí do podoby, která se zachovala dodnes. Hřebčín i s reprezentační rezidencí, v současnosti zdevastované, je národní kulturní památkou. V hřebčíně najdeme Vlastivědné muzeum obce Kopčany, lapidárium s polnohospodářským nářadím a živé koně.

Památková zóna Kopčany

 
Z hřebčína pokračujeme místní komunikací směrem do obce na Moravské ulici až na konec obce. Navigační tabule směr kostel sv. Margity nás navede na asfaltovou cestičku mimo hlavní trasu, kterou se dostáváme z obce a přijíždíme na rozcestí. Zde můžeme navštívit památkovou zónu Kopčany a podívat se na velkomoravský kostel sv. Margarity Antiochijské z devátého století. Sejdeme z asfaltové stezky doleva a zajdeme si ke kostelu, cestou míjíme objekt bývalé drůbežárny. Projdeme areálem moravsko-slovenského archeoparku, který prochází postupnou rekonstrukcí. Nazpět na vinařskou stezku se vrátíme po té stejné stezce naší zajížďky a po asfaltové stezce pokračujeme do Holíče.

Na návštěvu do Holíče

Celá trasa mezi Kopčany a Holíčem je lemována původními kaštanovými alejemi, artefaktem původní barokní krajiny Holíčského panstva z 18. století. Od části nazvané Bažantica přijíždíme k baroknímu zámku, někdejšímu reprezentačnímu sídlu císařské rodiny. Zámek je obehnán vodními valy s blízkým rybníkem. Obejdeme zámecký areál a dostáváme s ke vstupnímu mostu do areálu. Hned při vstupu v průběhu letní sezony najdeme informační kancelář. Na zámku můžeme navštívit městské muzeum, samotný zámek a podzemní část zámku. Zámek a jeho areál prochází postupnou rekonstrukcí. V areálu zámku dále můžeme navštívit lokální vinárnu a ochutnat tak víno místních vinařů. Zámek i se svým areálem je národní kulturní památkou. Přes město Holíč můžeme projet více trasami směrem k větrnému mlýnu. Při průjezdu městem se naskýtá pohled na původní barokní budovy věhlasné holíčscké manufaktury.

Na trase stezky vás čeká i jediný kamenný mlýn na Slovensku

 
Větrný mlýn je jediným kamenným mlýnem na Slovensku, který představuje holandský typ mlýna. Od větrného mlýna se polními cestičkami svažujícími se k hlavní cestě dostáváme směrem k obci Trnovec. Přijíždíme do této nejmenší obce v okolí po stezce třetí třídy, která nás dovede k odpočinkovému místu Skalické vinařské stezky. Zde trasa kolmo odbočuje doleva mezi domy a plynule prochází přes most po říčku Chvojnici, která je chráněnou přírodní památkou. Chodníčkem se dostáváme k velmi frekventované cestě první třídy, kterou s dostatečnou pozorností kolmo přejdeme a chodníčkem pokračujeme do sousední obce Prietržka, známé vinařské obce.

Vinařská obec Prietržka

 
Do obce se dostáváme od areálu místní školy. Přijíždíme na místní komunikaci a vydáváme se za cestou doleva až k dalšímu odpočinkovému místu Skalické vinařské stezky. Z Prietržky trasa stoupá do vinařské oblasti lemované typickými búdami, které nabízejí příjemné pohledy na okolní krajinu nivy řeky Moravy. Od odpočinkového místa Skalické vinařské stezky v Prietržce sjíždíme a odbočujeme doprava přes postupné stoupání poblíž Rubaniskového potoka. Zde se napojíme na zelenou značku cyklistické trasy. Projíždíme nejzápadnějším výběžkem Bílých Karpat, které byly v katastrech Prietržky, Vrádišťa a Skalice vysazené vinohrady a naše trasa vede pod svahy mezi vinohrady, ve kterých se nachází nespočetné množství búd a vinařských sklepů.  

Cesta pokračuje malebnou krajinou

Tyto vinohrady proslavila především značka červeného skalického rubínu. Jedinečnou atmosféru vinohradu a jejich boudám dodávají i místní kapličky a boží muka, která byla zasvěcována především sv. Urbanovi. Mírným stoupáním přijíždíme prietržskými vinohrady k místní kapli. Zde se cesta rozdvojuje. Směrem nahoru stoupá k místní vodní nádrži. My se ale vydáváme vlevo uličkou mezi vinohradské boudy. Cestička nás provede přes prietžské a vrádišťské vinohrady, až k odpočinkovému místu Skalické vinařské cesty. Do obce Vrádiště nesjíždíme, zůstáváme ve vinohradech. Od odpočinkového místa Skalické vinařské cesty se terén náročně zvedá a my pokračujeme hranicí katastru obce Vrádiště a města Skalica.

Tradiční búdy

Malou odměnou za výstup náročného terénu nám budou krásné výhledy v průběhu celé trasy až do Skalice. Ve skalických vinohradech můžeme už navštívit místní búdy i se službami. Kondičně zdatnější cyklisté si mohou udělat zajížďku z vinařské trasy dolinou Starohorského potoka až nahoru k přírodní památce Veterník, která kromě přírodního bohatství poskytne i výhledy na úbočí vinohradů. Skalické vinohrady plynule přechází do zastaveného území starobylého městečka Skalica. Skalické vinohrady jsou rozdělené do více lokalit:

• Dlhé a Krátké Vysoké Pola

• Zlodejovice,

• Darmovise, Mokré Hory,

• Kraví Hory, Špety, Hliníky,

• Staré Hory a Kamence,

• Parnofajty,

• Kolébky,

• Psíky,

• Propaste,

• Koziny,

• Lištiny,

• žebráky,

• Vintoperky.

V lokalitě Hliníky můžeme navštívit uličku s typickými tradičními vinařskými boudami.
Trasa Skalické vinařské stezky plynule přechází k lokalitě Hájek, kde narazíme na odpočinkové místo. V případě dostatečného časového prostoru doporučujeme navštívit starobylé historické jádro Skalice. Na zrenovovaném náměstí najdeme turistickou informační kancelář, která poskytne dostatek informací o turistických atrakcích a službách. Můžeme si prohlédnout památkovou zónu se známými sakrálními památkami a typickým trojúhelníkovým náměstím, kde se nachází regionální Záhorské muzeum a památka z období Velké Moravy, Rotunda Sv. Juraje. Z technických památek můžete navštívit Mlýn Bratov Pilárikových a také obnovenou expozici Škarniclovskej tiskárny.

Ze Skalice do Strážnice

 
Ze Skalice můžete svoje putování ukončit napojením na Strážnickou vinařskou stezku po cestě vedoucí ven z města směrem na Sudoměřice. S ukončením zastavovaného území města na mírném kopci směrem na Sudoměřice najdete odpočinkové místo Skalické vinařské stezky, které poskytuje informace i o Strážnické vinařské stezce.

Po stezce k Baťovu kanálu

 
Pokud jste plánovali zdolat celý okruh Skalické vinařské stezky, naše trasa bude pokračovat ze Skalice od železniční stanice po asfaltové cestičce k Prístavu Skalica na Baťově kanále. Bezpečně vás na tuto cestičku dovede místní značení k přístavu. V přístavu se můžete v průběhu letní sezóny občerstvit, případně se rozptýlit plavbou po krásném kanále. Od přístavu okruh Skalické vinařské stezky uzavírá cyklomagistrála Skalickou nivou řeky Moravy lužním lesem. Na hrázi se nachází místní naučné cesty mrtvých ramen Moravy. Hrází po více než sedmi kilometrech přejdeme na výchozí bod okružní trasy Skalické vinařské stezky při hraničním mostě mezi Hodonínem a Holíčem. Tento třicet sedm kilometrů dlouhý okruh vám poskytne zážitek z přírodně hodnotných území, z kulturní krajiny s významnými památkami, z malebné vinařské krajiny s malebnými búdami na úbočí Bílých Karpat.

Doporučujeme navštívit

 
Kopčany

• Vlastivědné muzeum obce v hřebčíně, www.kopcany.sk, +421 908 717 876, lapidárium s polnohospodářským nářadím, p. Matulík, tel. 421 905 206 768,

• památková zóna – kostel sv. Margarity

Holíč

• turistická informační kancelář, www.holic.sk, ticholicolic.sk, +421 907 657 884,

• zámek s městským muzeem, plavba po zámeckých valech (pouze v letní sezoně), městská galerie, megalitické kameny (před budovou městské galerie), kamenný větrný mlýn

Prietržka

• vinařská pivnice, www.pietrzka.sk

Skalica

• turistická informační kancelář,  tic@skalica.sk, www.skalica.sk, +421 915 723 216,

• Záhorské muzeum, Rotunda Sv. Juraje a jiné.

Kulturní a vinařské akce na trase

 
Holíč

• Holíčské folklorní slavnosti (květen),

• Polovnícká výstava trofejí a ochutnávka vína (červen),

• Tereziánské dny (červen),

• Zámecké pivní slavnosti (září),

• Martinský jarmark (listopad)

Trnovec

• Fašiangy (únor)

Pietrželka

• Hurbankovské slavnosti (květen)

Vrádiště

• Košt martinských vín (listopad)

Skalica

• Otevírání plavební sezony (duben),

• Trdlofest (květen),

• Skalické dny (srpen),

• Den otevřených búd (říjen),

• Svatomartinské otevírání mladých vín (listopad)

Holičský zámek

 
Zámek vznikl na strategicky významném místě moravsko-uherského pohraničí jako hraniční pevnost, která tu stála asi už v 11. století jako dřevěný vodní hrad. V roce 1241 začali Arpádovci stavět nový kamenný hrad.

Vláda Czoborovců

 
Přibližně roku 1315, když byl jeho majitelem Matúš Čák Trenčinský, byl zde vybudovaný jednopodlažní gotický palác. Významným panovníkem byl i Zikmund Lucemburský, který doživotně daroval Holíč Stiborovi ze Stoboric.
Czoborovci vládli na zámku téměř 300 roků, posledním z nich byl Jozef Czobor, který Holíč spolu s dluhy (vedl marnivý život), přenechal roku 1736 Františku Štefanovi Lotrinskému, manželovi rakouské panovnice Marie Terezie a německému císařovi. Za vlády F. Š. Lotrinského se vybudovala celá nová barokní část města se širokou hlavní ulicí, která tvořila hlavní přístup k zámku.

Pozdemní systém chodeb a mnohé jiné

 
Novobarokní vzhled holičského zámku je výsledkem přestavby renesanční pevnosti proti Turkům na reprezentační letní sídlo císařské rodiny Habsburků. Třípodlažní budova je řešená do tvaru písmena U. Přestavba na trojkřídlový barokní zámek byla vykonávána pod vedením předních rakouských architektů a umělců - F. A. Hildebranta, J. B. Chamanta a J. N. Jadota, kteří přeměnili pevnostní areál na velkolepý park. Okolo zámku se rozprostírají po obvodu vnějšího obranného systému hospodářské budovy. Podzemní systém hradních chodeb byl vybudovaný ve 14. století, rozbíhají se na všechny strany a dnes spojují nejen zámek s hospodářskými budovami. Část chodeb je zpřístupněna veřejnosti. Svojí majestátností zaujme prostranné schodiště. Na prvním poschodí se nachází zámecká kaple zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, kde je mramorový oltář a zachovaná část výzdoby na stěnách.

Dozvuk dávné slávy na Holíči

 
Nejreprezentativnější místností zámku je tzv. Ćínský sál, jehož stěny zdobily kožené tapety, s malovanými výjevy – chinosseiremi, opakujícími se v desítkách maleb na dřevěném páse a v kazetách dveřních výplní. Na tapetách se uplatnil styl čínského výtvarného umění, aktuální od 15. do 18. století. Tapety jsou v současnosti zakonzervované a nachystané na zásah restaurátorů. Dřevěná podlaha je rovněž původní, stejně tak jako dva mramorové krby se zrcadlovou nadstavbou, kterou tvoří benátská zrcadla v pozlacených rámech. Zachované jsou i raně klasicistní kachle, bíle glazurované, válcovitého tvaru s kruhovým nástavcem jakožto tři benátské lustry z 19. století. V roce 1799 měl zámek téměř 100 místností.

Městské muzeum na zámku

 
Z interiéru zámku jsou dnes využívané jen prostory Městského muzea, které jsou zrekonstruované a zpřístupněné široké veřejnosti. Zrekonstruovaná je i jedna z hospodářských budov, tzv. depozit, kde vznikly krásné prostory Zámecké vinárny. Monumentalita objektu, jeho velkorysá architektonická koncepce a historické okolnosti byly v roce 1970 příčinou vyhlášení Holíčského zámku za Národní kulturní památku.
 
 

Archeopark Mikulčice – Kopčany

 
Archeopark Mikulčice – Kopčany je ojedinělé archeologické naleziště, které bylo jedním z nejvýznamnějších center Velké Moravy. Tvoří ho na moravské straně hrad Valy s hradbami a přilehlou sdílenou aglomerací. Hlavní hrad se tyčí téměř sedm metrů nad okolní terén. Na slovenské straně v Kopčanech stojí velkomoravský kostel sv. Margity Antiochijské, jeden z nejstarších stojících křesťanských chrámů ve střední Evropě.

Kostel sv. Margity Antiochijské

 
Kostel pochází z 9. století, první zmínka o něm je z roku 1392. Vznikl jako součást velkomoravského hradiště Valy v Mikulčicích. Jeho postavení se datuje nejpozději do období vlády knížete Rostislava nebo Svatopluka I. V okolí kostela existovaly malé osady až do 13. století, kdy zaniklo původní velkomoravské hradiště a obyvatelé se začali postupně z těchto osad stěhovat - poslední z nich odešli přibližně v 16. - 17. století. Kostel však sloužil dále až do 18. století, kdy byl postaven nový kostel přímo v samotných Kopčanech. Dříve se tu až do roku 1994 konaly jen příležitostné bohoslužby při poutích, které souvisely s patronkou kostela. Ke kostelu patřil i přilehlý hřbitov, na kterém se pochovávalo až do přelomu 17. a 18. století a zachoval se až do 20. století.
Kostel je původní předrománská stavba, která byla ve 13. století upravená v gotickém stylu. Jde o jednolodní kostel s jednotlivými místnostmi seřazenými za sebou (předsíň – loď – presbyterium). Ve své době byl netypicky postaveným kostelem a dodnes je pro historiky záhadou. Obsahuje mnoho původních prvků a architektonických detailů, které jsou předmětem výzkumu (např. původní okenní otvory, povrchová úprava stěn, valená klenba v presbyteriu, znaky vyryté do kamene na fasádě).
V okolí kostela najdete památkovou zónu Kopčany, která byla vyhlášena roku 2007 a zahrnuje území s kulturně historickými hodnotami z časů vlády Mojmírovců, 9 - 10. století a území s objekty, které vznikly v době hospodářských aktivit císaře F. Š. Lotrinského, manžela Marie Terezie. Jde o objekty bývalé hájovny, které jsou v současné době v značně poškozeném stavu.

Archeopark míří do UNESCA

Z poznatků vědců vyplývá, že mikulčické hradiště Valy bylo jedním z největších mocenských center nejen na Velké Moravě, ale v celé tehdejší střední Evropě. Stalo se jedinečným příkladem vznikající raně městské aglomerace vybudované na ploše zhruba deseti hektarů. Podle některých názorů mohly být Valy bájným velkomoravským hlavním městem Veligradem, které se dosud nepodařilo nalézt. Valy netvořila jen klasická dřevěná zástavba – archeologové zde našli také základy jedenácti kostelů a velkého knížecího paláce. Nejnovější poznatky naznačují, že velkomoravská knížata patrně spravovala svoji říši „z koňského sedla“ a nezůstávala dlouhodobě na jedné lokalitě. Zřejmě působila střídavě v hlavních centrech říše (např. ve Znojmě, Olomouci, Uherském Hradišti nebo Pohansku), a udržovala si tak nad svým územím nadvládu. Mikulčickou část archeoparku čekají v nejbližších letech zásadní úpravy za více než sto milionů korun. Do výše půl metru bude obnoveno kamenné zdivo kostelů a paláce. V terénu budou instalovány skleněné tabule s kresbami jednotlivých staveb. Při pohledu skrz ně vznikne zvláštní vizuální efekt, díky němuž bude mít návštěvník jasnou představu o tom, jak velkomoravské objekty ve skutečnosti vypadaly.
Od roku 2002 začaly obce Kopčany a Mikulčice připravovat vytvoření mezinárodního slovensko – českého archeoparku. Řeku Moravu, která obě lokality předěluje, překlenuje most pro pěší a cyklisty. Takto vznikne moravsko - slovenský archeopark, který se uchází o zápis mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. Okolí moravské strany tvoří přírodní park Mikulčický luh s typickou ukázkou lužní krajiny.
 
Projekt Skalické vinařské stezky byl realizován s podporou Fondu mikroprojekt - programu zahraniční spolupráce České a Slovenské republiky.